1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
|
<?xml version="1.0" encoding="ISO-8859-2"?>
<!-- $Id: schemes.xml 29599 2005-07-31 15:34:08Z mck-guest $ -->
<!-- original version: 28672 -->
<sect1>
<title>Doporuèené rozdìlení disku</title>
<para>
Pro nové uŸivatele, domácí poèítaèe a jiné jednouŸivatelské stanice je
asi nejjednodu¹¹í pouŸít jednu oblast jako koøenovou (a pøípadnì jednu
pro virtuální pamì»). Pokud bude nìkterá oblast vìt¹í neŸ 6 GB,
pouŸijte radìji jiný souborový systém neŸ standardní ext2 (napø. ext3).
Oblasti se souborovým systémem ext2 se totiŸ musí pravidelnì
kontrolovat, coŸ mùŸe u vìt¹ích oblastí trvat pomìrnì dlouho a
prodluŸuje se tím nábìh systému.
</para><para>
Jak jsme øekli døíve, pro víceuŸivatelské systémy je lep¹í pouŸít pro
<filename>/usr</filename>, <filename>/var</filename>,
<filename>/tmp</filename> a <filename>/home</filename> samostatné
oblasti.
</para><para>
Chcete-li instalovat hodnì programù, které nejsou pøímo souèástí
distribuce, mùŸe se vám hodit samostatný oddíl pro
<filename>/usr/local</filename>. Na poèítaèi, který slouŸí jako
po¹tovní server, má smysl vytvoøit svazek pro
<filename>/var/mail</filename>. Nìkdy je také dobré oddìlit adresáø
<filename>/tmp</filename> na samostatný oddíl s kapacitou 20 aŸ 50MB.
Na serveru s více uŸivateli je výhodné vymezit velký oddíl pro
domovské adresáøe (<filename>/home</filename>).
Obecnì ale platí, Ÿe rozdìlení disku se li¹í poèítaè od poèítaèe a
záleŸí na tom, k èemu systém pouŸíváte.
</para><para>
Pøi instalaci komplikovanìj¹ího systému (serveru) se podívejte
do <ulink url="&url-multidisk-howto;">Multi
Disk HOWTO</ulink> na podrobnìj¹í informace. Tento odkaz mùŸe být
zajímavý rovnìŸ pro zprostøedkovatele pøipojení k Internetu.
</para><para>
Zùstává otázka, kolik vyhradit pro virtuální pamì». Názory systémových
administrátorù jsou rùzné. Jedna (dobrá) zku¹enost øíká, Ÿe je dobré
mít stejnì odkládacího prostoru jako máte pamìti, ale rozhodnì ne ménì
neŸ 16MB (To uŸ je skoro lep¹í odkládací prostor nepouŸívat vùbec).
Samozøejmì Ÿe existují výjimky — budete-li øe¹it soustavu
10000 rovnic na poèítaèi s 256 MB, budete potøebovat více jak
gigabajt odkládacího prostoru.
</para><para arch="m68k">
Na druhé stranì poèítaèe Atari Falcon a Macintosh nemají vùbec rády
virtuální pamì», takŸe místo pouŸívání velké virtuální pamìti si
radìji poøiïte tolik operaèní pamìti, kolik jen bude moŸné.
</para><para>
Na 32-bitových architekturách (i386, m68k, 32-bit SPARC, a PowerPC),
vyuŸije Linux z jednoho odkládacího oddílu maximálnì 2 GB, takŸe není
dùvod, proè pøekraèovat tuto hranici. Máte-li vìt¹í nároky na
virtuální pamì», zkuste umístit odkládací oddíly na rùzné fyzické
disky, a pokud moŸno, na rùzné IDE nebo SCSI kanály. Jádro bude
automaticky vyrovnávat zátìŸ mezi jednotlivé oblasti, coŸ se projeví
ve zvý¹ení rychlosti.
</para><para>
Napøíklad star¹í domácí poèítaè mùŸe mít 32 MB pamìti a 1,7 GB IDE
disk na zaøízení <filename>/dev/hda</filename>.
Øeknìme, Ÿe na <filename>/dev/hda1</filename> je oblast pro druhý
operaèní systém o velikosti 500 MB. Odkládací oddíl má 32 MB a je na
<filename>/dev/hda3</filename>. Zbytek, tj. asi 1,2 GB na
<filename>/dev/hda2</filename> je koøenový svazek pro Linux.
</para><para>
Pro pøedstavu, kolik místa zaberou jednotlivé úlohy, se podívejte na
<xref linkend="tasksel-size-list"/>.
</para>
</sect1>
|